První písemná zmínka o obci Jestřabí z roku 1503

Touto listinou král potvrdil dědičná vlastnická práva na hrad a panství brumovské, včetně obce Jestřabí, uherským šlechticům bratrům Podmanickým, kteří tyto práva získali od Jana z Lomnice. Tak se do té doby královské zboží stalo šlechtickým dědičným majetkem. Listina byla vložena do zemských desek.

Zde je její text:

"My, Vladislav, z božie milosti uherský, český, dalmatský, charvátský etc. král, markrabie moravský, lucemburské a slezské kníže, lužický markrabie etc., oznamujem listem tímto všem, jakož před některejmi lety byli jsme dali k prozbě a žádosti urozeného Jana z Lomnice na Mezeříčí, hajtmana markrabství moravského, najprv vejplatu na hradě a panství brumovském s jeho příslušensvím, v markrabství moravském ležícím, a potom, když by to k vejplatě přišlo i k dědicství, o kteréžto dědicství hradu a zbožie svrchupsaného s jejich příslušenstvím udělal jest týž Jan celú a dokonalú smlúvu s slovutným Michalem a Štefanem, bratřími z Podmanína a na Brumově tak, že jemu za to právo úplatek a vuolí naší a vědomiem učinilia jistú summu dali, prosíce nás i s týmž Janem, abychme to právo jeho, kteréž na dědicství, zámku a panství brumovského od nás listem  zapsané měl, na ně, erby a budúcí jejich převésti ráčil tak, aby jim  to ve dsky zemské vjíti a vloženo býti mohlo. K jichžto obapolní žádosti nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomiem,  mocí královskú v Čechách a jakožto markarabie moravský převedli jsme na již psané Michala a Štafana, bratří, a budúcí jejich všecko právo dědičné, kteréž jsme byli dali svrchupsanému Janovi na hradě a panství brumovském, s jeho příslušenstvím a tímto listem převodíme a přenášíme, chtíce tomu, aby oni hrad a město Brumov, městečko Koblúky (v originále), vsi Bylnice, Vlář, Ščítnú, Návojné, Nedašov, Lhotu, Poteč, Ščudlov, Přiekazy, Střalné, Seminku, Horní Lidší, Dolní Lidší, Puolčí, Zubrůvku, Lomnú, Lačnuov, Smolní, Tichov, Lipinu,  Vrbětice, Mířín, Kuchaviec, Mladotice, Hrádek, Rokytnici, a manství  dolepsaná:tvrz, řečenú Popuov Keř, ves Jestřebí, ves Mirošov, s platy, lesy, lukami, horami, řekami, rybníky, potoky, dědinami, pastvami, pastviščemi, i jinými jejich všemi a všelijakejmi příslušnostmi, kterejmiž by se kolvěk jmény jmenovati aneb vypsati mohly, dědičně jměli, drželi a toho požívali a požívati mohly, tak a tím obyčejem, jakožto i jiní páni a obyvatelé markrabství moravského svých dědičných zámkuov a zboží požívají bez umenšení a bez překážky naší, budúcích našich králuov českých markrabí moravských i jiných všech všelijakejch  lidí, porúčejíc najvyšiem komorníku a sudím markrabí moravského, věrným našim milým, abyšte když koli od již psaných Michala a Štefana, bratří, aneb jednoho z nich požádáni budete, list jim tento s zámkem a zbožiem brumovským svrchupsaným ve dsky zemské, když najprv otevříny  budú, řád práva zachovajíc vložiti a vepsati rozkázali a to jináč  nečinili bez zmatku a všelijakej odpornosti. A kdož by list tento měl s čast o psaných bratří neb erbuov jich dobrú vuolí a svobodnú, chcem, aby tomu příslušelo plné právo všech věcí nahoře i dole psaných. Tomu  na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme  rozkázali.

Dán na Budíně ve čtvrtek po svatém Mikuláši léta božieho tisícieho pětistého třetího /7.prosince 1503/ a království našeho uherského čtrnáctého a českého XXXIII.

Poslové k dskám zemským, pan Beneš Černohorský z Boskovic, pan Jiřík z Vlašimě.

Jestřabí patřilo do systému „manských vsí s tvrzí“ (spolu s Popovem a Mirošovem), na které dlel „man“ (drobný šlechtic) vázán služební povinností k brumovskému hradnímu pánu. Z historických dokumentů se dovídáme pouze o jediném manu v Jestřabí, r.1527 je to Jan Flajha. Ve 20. letech 20. století se údajně, podle tehdejšího kronikáře, stále vypravuje  o tom, kde stávala v Jestřabí tvrz, a to na čp. 24, 26 a 45. Až do zrušení poddanství r. 1848 obec Jestřabí náležela vždy k brumovskému panství.   

Převzato z publikace: Mihel, Karel, Ze štítenské kroniky, Štítná nad Vláří 1956.